portfolio / Skelety

Obecně vzato mají motivy kostí sklony k určité melancholii a tíhnou k tématice smutku. Význam motivu zde však nebyl klíčem k jejich uměleckému ztvárnění.  Nejedná se o prosazení klasické ikonografie námětů Vanitas nebo Memento mori, které mají evokovat smrt. Autor nás nenutí si uvědomovat konečnost lidského bytí, nechce nás obtěžkat pesimistickými myšlenkami. Vytváří prostor tyto obrazy zkoumat. Spoléhá při tom na naši vlastní imaginaci, až do fáze individuální interpretace díla, kterou už nemá potřebu dále ovlivnit.

V kompoziční výstavbě obrazů se opírá o principy opakování, rytmizace, gradace a řádu. Využívá k tomu tzv. pravou symetrii (prvky jsou zrcadlově nebo totožně seřazeny k ose), posloupnou (prvky jsou vzájemně na ose posunuty) popřípadě na obrácenou (prvky jsou symetricky, ale obráceně seřazeny ke stejné ose), přičemž jednotlivé druhy neváhá vzájemně kombinovat. Symetrie mu nabízí řád a je připomínkou toho, že vše je jednotné a pochází ze stejného plánu. Také volba materiálu (grafitový prach) a dalších technologických postupů, spočívající například v práci se šablonami, svým způsobem odkazují na znovuzrození měnící se prvotní hmoty (Materia prima). Ačkoliv v obrazech dominuje práce s otiskem šablony, uplatňuje se v něm také sochařské cítění prostoru a specifickou autonomii zde zastává i barva. Cyklus stojí na pomezí malby a kresby, ačkoliv se zde oba přístupy prolínají.