portfolio / Covers

Výchozím bodem cyklu Covers je napětí mezi fragmentem a celkem, mezi vizuální přitažlivostí jednotlivého výtvarného momentu a potřebou vybudovat obraz jako koherentní celek. Tato série obrazů se pohybuje na hranici mezi spontánní malířskou intuicí a konceptuálním přístupem. Otázka, zda lze obraz postavit na kumulaci „atraktivních“ detailů, se stává hlavní osou zkoumání – a spolu s ní i obava, zda takový přístup nepovede jen k estetizující hříčce či narcistní pasti.

V pozadí cyklu stojí známé malířské dilema: neochota vzdát se působivého detailu, strach přemalovat „povedený“ moment, lpění na výrazu, který funguje sám o sobě, ale možná oslabuje celek. Tato vnitřní tenze se zde nezakrývá – naopak, stává se stěžejním prvkem.

Proces tvorby evokuje sedimentaci: jednotlivé vrstvy malby překrývají předchozí gesta, vizuálně atraktivní momenty mizí pod novými nánosy barvev, uchovány v paměti obrazu, ale na čas zneviditelněné. Tento zdlouhavý, časově rozprostřený přístup (obraz vzniká týdny i měsíce) přináší ztrátu vizuální kontroly a vědomé uvolnění prostoru pro náhodu. Pozdější odkrývání skrytých vrstev připomíná současnou formu archeologické práce, kde každé „odlepení“ překryté vrstvy přináší nový objev, nečekanou souvislost či návrat původní radosti z malby samotné – nezatížené ambicí ani očekáváním výsledku.

Formální odkaz k lékařské náplasti – patrný jak v názvu cyklu, tak v tvarosloví překryvů – funguje jako metafora ochrany a zároveň potenciálu pro hojení či zahalení.

Závěrečná otázka cyklu je ryze jazyková, a přesto přesně míří ke smyslu práce: Může být věta složená pouze z krásných slov srozumitelná? A pokud ne, může i tak svou estetikou, rytmem nebo výjimečností zůstat v paměti? Možná ano – a právě s touto možností série Covers počítá. Pracuje s obrazem jako s otevřeným polem, kde sdělnost a forma nejsou v opozici, ale v křehké rovnováze.