Pro tvorbu malíře Víta Jonáše (* 1981) je charakteristická vysoká míra racionality, s jejíž pomocí vytváří díla oproštěná od nadbytečné popisnosti. Zvolená témata krajin, prostorů a symbolů ve svých malbách obvykle jen naznačuje – jeho obrazy jsou výsledkem podrobného zkoumání tématu a mapováním možností teritoria vymezeného hranicemi abstrakce. Redukcí výrazových prostředků se autor neochuzuje o obsah vyjádření, jen dosahuje jeho přesnějších definic. Na pozadí jeho tvůrčí malířské koncepce cítíme i metaforický podtext ponechávající prostor pro vlastní emoce. Východiskem některých obrazových cyklů jsou fotografie nebo reprodukce grafik, které umožňují zvolené téma dlouhodobě rozvíjet. Jeho tvorba tak občas osciluje mezi malbou a kresbou, které z velké části ovlivňují vlastní malířské technologické procesy, jež pečlivě zkoumá a rozvíjí. Rád využívá experimentální postupy – například seriální opakování jednoduchých prvků, či práci s otiskem nebo šablonami. Důležitou roli při vzniku děl sehrává i proces regulované náhody. I přes formální rozdílnost malířských cyklů bývá jejich společným jmenovatelem geometrie (ať už ve viditelné, či skryté podobě), řád, rytmus, struktura. Výsledkem jsou pak promyšlené obrazové kompozice vyžadující jistou koncentraci, ztišení a klid. (Martin Hlubuček)